Vstupní data se zapíší do textového souboru name.i5, přičemž klíč typu úlohy $\mathtt{KPROB}=2$. Vždy se musí zadat $\mathtt{ILC}$ s ohledem na skutečný počet vyřešených stavů. V souborech name.STR a name.STB je efektivní plastická deformace označena jako SCALAR1 a efektivní creepová deformace jako SCALAR2.

Vstupní data se zapíší do textového souboru name.i5, přičemž klíč typu úlohy $\mathtt{KPROB}=1$.

Odezva nelineárních materiálů závisí nejen na velikosti a směru působících sil, ale také na pořadí, v jakém jsou zatěžovací účinky přikládány. Proto je třeba zadat časový sled zatížení. Vycházíme z obvyklého pojmu zatěžovací stav, kterým máme na mysli teplotu a veškeré síly působící na těleso v daném časovém okamžiku. Definice všech zatěžovacích stavů, jež budou využity v nelineárním výpočtu, se provádí běžným způsobem programem RPD2/RPD3. Z takto předem připravených zátěží se potom pomocí programu HPP2/HPP3 vybere a sestaví posloupnost potřebná pro modelování historie zatížení, jak je schematicky znázorněno na následujícím obrázku.

Automaticky se přitom předpokládá, že přechod z $L_i$ do $L_{i+1}$ probíhá rovnoměrně z hlediska deformací. Tento přechod mezi jednotlivými stavy je sice velmi blízký rovnoměrné změně zatížení, nemusí být však vždy totožný. Proto v případech, kdy je třeba bezpodmínečně dodržet silovou zatěžovací cestu, je nutné příslušný úsek rozdělit na menší přírůstky. Zatěžovacím stavem, který je předepsaný, soustava prochází za všech okolností.

Zatěžovací stavy se definují následujícím způsobem:

V souboru name.i2 se v rámci dávky AS 1 (tj. v prvním zatěžovacím stavu) běžným způsobem definuje materiál, nulová posunutí uzlů, ev. pružiny, výchozí teplota tělesa a páry kontaktních ploch. Dále uvedená zatížení (tlak, osamělé síly, atp.) se berou v úvahu jen v lineární úloze. Pro nelineárních úlohy se zatěžovací účinky popsané v AS 1 nedají využít a je nutné je zadat v AS 2 a výše. V přiřazení /R 0 $T_o$ $T_w$/ má význam jen počáteční teplota $T_o,$ odpovídající stavu bez napětí. Hodnota $T_w$ se neuplatní.

V dávkách AS 2, AS 3, … se postupně vytvoří všechny zatěžovací stavy, které budou použity v nelineárním výpočtu. Jejich pořadí nehraje roli. Zatížení se nezadává přírůstkově, ale absolutně (vzhledem k nule). Jestliže se například vyskytne přiřazení /R 0 $T_o$ $T_w$/, vzniká zatěžovací stav, ve kterém má těleso teplotu $T_w.$ Hodnota $T_o$ se ignoruje.

Vstupní data se zpracují programem RPD2/RPD3 a dále se provede výpočet matic tuhosti programem SRH2/SRH3 a eliminace soustavy programem FEFS. Možné je též vypočítat elastická napětí programem STR2/STR3.

Sestaví se posloupnost zatěžovacích stavů $L_1,$ $L_2,$ …, kde čísla $L_i$ jsou pořadová čísla AS dávek. Např. $L_2=5$ znamená, že druhý zatěžovací stav byl definován v AS 5 (aktuální přírůstek oproti minulé konfiguraci je $L_2-L_1$). Pokud se dodatečně ukáže, že některý zatěžovací stav chybí, je nezbytné celou úlohu přepočítat od bodu 2.

Řešení této úlohy musí předcházet řešení lineární elastostatické úlohy, přičemž platí následující podmínky:

• Použít se mohou všechny prvky jako v lineární elastostatické úloze.
• Nelze využít obecnou plochu symetrie nebo periodicitu.

Na pravé straně, tj. zatěžovacím stavu, v tomto případě nezáleží, proto lze v AS 1 uvažovat jen veličiny specifikující materiálové vlastnosti a posuvové okrajové podmínky. V protokolu name.o4 je vhodné zkontrolovat, zda je zabráněno pohybu tělesa jako tuhého celku (hlášení pivotů menších než $\mathtt{PIVOT}$).

Vstupní data se zapíší do textového souboru name.iM. Program generuje konzistentní (a tedy pozitivně definitní) matice hmotnosti $\mathbf {M}$ jednotlivých prvků.

Vstupní data se zapíší do textového souboru name.iE, přičemž klíč $\mathtt{KEVP}=0$. Program vypočte metodou iterace podprostoru $\mathtt{NROOT}$ vlastních párů (vlastních vektorů a vlastních čísel) obecného vlastního problému $$\sum(\mathbf{K}-\lambda_i\mathbf{M})\mathbf{v}_i=0, \quad i=1,\dots,\mathtt{NROOT},$$ kde $\mathbf{v}_i$ a $\lambda_i$ jsou $i$-tým vlastním vektorem a vlastním číslem a $\sum(\dots)$ značí, že se jedná o celkové (nikoli prvkové) matice.

Vstupní data se zapíší do textového souboru name.iF. Program ukládá pro každý z $\mathtt{NROOT}$ vlastních párů, vypočtených v předchozím kroku, dva záznamy do binárního souboru name.FRQ. Liché záznamy obsahují normalizované vlastní vektory $\mathbf{v}_i,$ sudé záznamy jim příslušející vlastní frekvence $f_i,$ kde $$\lambda_i=(2\pi f_i)^2=\omega_i^2.$$

Vstupní data se zapíší do textového souboru name.i5, přičemž klíč typu úlohy $\mathtt{KPROB}=1.$ Soubor name.FRQ je nejprve nutné přejmenovat nebo zkopírovat na soubor name.S.

Řešení této úlohy musí předcházet výpočet matic tuhosti prvků, přičemž platí následující podmínky:

• Použít se mohou všechny prvky jako v lineární elastostatické úloze.
• Nelze využít obecnou plochu symetrie nebo periodicitu.

Na pravé straně, tj. zatěžovacím stavu, v tomto případě nezáleží, proto lze v AS 1 uvažovat jen veličiny specifikující materiálové vlastnosti a posuvové okrajové podmínky.