Přechodový odpor je v systému PMD modelován fiktivním spojovacím prvkem s nulovým objemem (folie), který se vkládá mezi isoparametrické prvky. Tento typ prvku lze použít pouze v úlohách vedení tepla.

Přechodový odpor je definován prostupem tepla $\dot q$ přes infinitezimální vrstvu s teplotním rozdílem $\Delta T$ jako $$\dot q=\beta\Delta T,$$ kde $\beta~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}]$ je převrácená hodnota tepelného odporu materiálu (tj. tepelná vodivost).

Prvky modelující přechodový odpor se nejprve definují v souboru name.i1 a následně se jim přiřadí hodnota $\beta$ v souboru name.iB. Přiřazení se provádí povinně v prvním zatěžovacím stavu, obdobně jako přiřazení jiných materiálových vlastností: