Přestup tepla na ploše
Přestup tepla na stěně prvku lze předepsat v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem T 1 až 3 nebo v libovolném dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T 11 až 13.
V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován.
V souboru name.iB se nejprve definuje vektor pomocí sady:
SV číslo sady T 1/11 V $\alpha$ $T_o$ ; $\dot q=\alpha\left(T-T_o\right)$
nebo
SV číslo sady T 2/12 V $c$ $T_o$ ; $\dot q=c\left(T^4-T_o^4\right)$
nebo
SV číslo sady T 3/13 V $c_1$ $c_2$ $c_3$ $T_o$ ; $\dot q=c_1\left(T^{c_2}-T_o^{c_2}\right)^{c_3}$
a takto definovaná sada se následně přiřadí stěně vybraných prvků:
AS číslo zatěžovacího stavu /$\dots$ /S číslo sady E seznam čísel prvků S číslo stěny /$\dots$
přičemž
- $T_o~[^\circ\text{C}]$ je teplota okolí,
- $\alpha~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}]$ je součinitel přestupu tepla konvekcí,
- $c~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}^4]$ je radiační konstanta,
- $c_1~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}^{c_2+c_3}]$ a $c_2,c_3~[1]$ jsou konstanty obecného přestupu tepla.
Poznámka
Stěny a jejich lokální čísla jsou definovány pro isoparametrické prvky a prvky semi-loof, viz Referenční příručka. U 2D isoparametrických prvků se za stěnu prvku považuje jeho hrana, protože má nenulovou tloušťku (a tedy i plochu). Prvek semi-loof má pro teplotní výpočty definovány dvě stěny.
Poznámka
Složky vektoru mohou záviset na globálních souřadnicích $x,y,z$ s využitím všech funkčních závislostí, viz Referenční příručka.