Skořepinové prvky
Skořepinové prvky semi-loof lze použít pro všechny typy úloh s výjimkou materiálově nelineárních problémů.
Každý prvek je v souboru name.i1 popsán jednou EL dávkou:
EL T 61 E IE N IN$_1$ IN$_2$ $\dots$ IN$_\mathtt{NNE}$ G NG H $h_1$ $h_2$ $\dots$ $h_\mathtt{NNE}$
Skupinu T lze vynechat, pokud $\mathtt{ITE}={}$$\mathtt{ITED}$${}=61.$
| $\mathtt{IE}$ | Číslo prvku. | |
|---|---|---|
| $\mathtt{IN}_j$ | Čísla uzlů prvku v předepsaném pořadí, viz Referenční příručka. Středové uzly nesmějí být vynechány. | |
| $j$ | Lokální číslo uzlu prvku, $1\le j\le\mathtt{NNE}.$ | |
| $\mathtt{NNE}$ | Počet uzlů v prvku. | |
| $\mathtt{NG}$ | Řád numerické integrace na prvku, $2\le\mathtt{NG}\le4.$ Pokud skupina G chybí, uplatní se hodnota $\mathtt{NGD}$. Zpravidla $\mathtt{NG}=\mathtt{NGD}=3.$  |
|
| $h_j$ | Uzlové tloušťky prvku. Pokud je zadána jen jedna hodnota, platí pro všechny uzly prvku. Pokud skupina H chybí, uplatní se pro všechny uzly prvku hodnota $\mathtt{THDEF}$. Tloušťky se automaticky násobí měřítkem $\mathtt{SCALE}$, např. hodnota $\mathtt{SCALE}=0{,}001$ znamená, že všechny tloušťky jsou uvedeny v milimetrech. |
|
Poznámka
ELdávka může mít libovolný počet pokračovacích řádků. Data se zapisují od 3. do 72. sloupce (první dva sloupce jsou obecně vyhrazeny pro dvojpísmenné názvy dávek), viz Referenční příručka.
Příklad
Uvažujme trojúhelníkový skořepinový prvek. Globální čísla uzlů vyplývají z konkrétního očíslování sítě.
Podle Referenční příručky je možné zapsat čísla uzlů třemi způsoby:
22 24 77 23 44 43 24 77 22 44 43 23 77 22 24 43 23 44
kdy osa $\zeta$ bude směřovat nahoru jako na obrázku a dalšími třemi způsoby:
22 77 24 43 44 23 77 24 22 44 23 43 24 22 77 23 43 44
kdy osa $\zeta$ bude směřovat dolů.
Typický tvar EL dávky, který odpovídá orientaci souřadného systému $\xi,\eta,\zeta$ a pořadí hran znázorněným na obrázku, bude:
EL T 61 E 211 N 22 24 77 23 44 43
Řád numerické integrace a tloušťka prvku budou dány výchozími hodnotami $\mathtt{NGD}$ a $\mathtt{THDEF}$. Pokud by se v síti vyskytovaly jen skořepinové prvky, mohl by se zápis zjednodušit zadáním $\mathtt{ITED}$${}=61$ na a skupina T 61 by se vynechala.
Výztuhy skořepinových prvků
Skořepinový prvek může být vyztužen podél jedné nebo více hran, viz Referenční příručka.
Každá výztuha je popsána jednou dvojicí skupin S a R, které se připojí na konec příslušné EL dávky:
EL $\dots$ S IH R $I_\eta$ $I_\zeta$ $A$ $\alpha_v$ $h_T$ $h_v$
| $\mathtt{IH}$ | Lokální číslo hrany skořepinového prvku. |
|---|---|
| $I_\eta$ | Kvadratický moment k lokální ose $\eta_v$ $[\text{m}^4].$ |
| $I_\zeta$ | Kvadratický moment k lokální ose $\zeta_v$ $[\text{m}^4].$ |
| $A$ | Průřez $[\text{m}^2].$ |
| $\alpha_v$ | Úhel, který svírá lokální osa $\eta_v$ s tečnou rovinou $[^\circ].$ |
| $h_T$ | Vzdálenost těžiště od povrchu $[\text{m}]$ (zadává se záporně, pokud je výztuha připojena ke spodní straně plochy). |
| $h_v$ | Výška $[\text{m}]$ (zadává se záporně, pokud je výztuha připojena ke spodní straně plochy). |
Příklad
Uvažujme trojúhelníkový skořepinový prvek. Lokální čísla hran vyplývají z konkretního očíslování sítě. Předpokládejme, že hrana 24–44–77 má být podélně vyztužena zespodu připevněným žebrem.
Typický tvar EL dávky bude:
EL T 61 E 211 N 22 24 77 23 44 43 ␣␣S 2 R <Ieta> <Izeta> <A> <αᵥ> -<hᴛ> -<hᵥ>
kde namísto výrazů <…> se zapíší příslušné hodnoty geometrických charakteristik výztuhy.
Výšky $h_T$ a $h_v$ budou zapsány záporně.