Uvažujme změnu teploty celého tělesa nezávislou na souřadnicích. Výchozí teplota (teplota okolí) je $T_o~[^\circ\text{C}],$ výsledná teplota (pracovní teplota) je $T_w~[^\circ\text{C}].$ Teplotní rozdíl lze předepsat v libovolném zatěžovacím stavu.

V souboru name.i2 se teplotní rozdíl přiřadí celému tělesu:

přičemž význam $R_m$ viz Odstředivá síla.

Pro předpis teplot platí následující pravidla:

1. Teplotní rozdíl se vždy vztahuje k teplotě $T_o.$ Není-li výchozí teplota (teplota okolí) definována, program dosadí $T_o=0~^\circ\text{C}.$
2. Jestliže je v jednom zatěžovacím stavu zadána změna $T_o\rightarrow T_w$ a současně je zadáno nehomogenní teplotní pole pomocí GV sady, má toto teplotní pole přednost a teplota $T_w$ přestává být definována. Teplotní rozdíl se však nadále vztahuje k $T_o.$
3. Materiálové vlastnosti pro výpočet matic tuhosti se určují pro výslednou teplotu (pracovní teplotu) určenou prvním zatěžovacím stavem. Tato teplota je buď výchozích $0~^\circ\text{C},$ nebo $T_w,$ nebo teplota zadaná GV sadou.
4. Pokud je zadáno $T_o=T_w\ne0,$ ať už s GV sadou nebo bez, teplotní pole se neuvažuje pro výpočet napětí, ale zapíše se do výstupního souboru name.STR.