Řídící parametry řešiče XT2S/XT3S se zapisují do souboru name.iB:

$\mathtt{KOUT}$ je klíč výstupu do protokolu:
$=1$ … posloupnost všech aproximací
$=2$ … jen řešení

$\mathtt{NSAX}$ je maximální počet postupných aproximací před spuštěním nové faktorizace matice. Doporučená hodnota je $10<\mathtt{NSAX}<20.$

Je-li $\mathtt{NSTEPX}<0,$ nepoužije se akcelerace line search.

$\mathtt{ERAL}$ je kritérium konvergence pro reziduum. Doporučená hodnota je $10^{-5}<\mathtt{ERAL}<10^{-2}$. Uplatní se pouze při $\mathtt{KAPPR}=1$.

$\mathtt{EDIF}$ $[^\circ\text{C}]$ je kritérium konvergence přírůstku teplot. Doporučená hodnota je $1<\mathtt{EDIF}<10$. Uplatní se pouze při $\mathtt{KAPPR}=1$.

$\mathtt{PIVOT}$ je minimální dovolená hodnota pivotu při faktorizaci matice. Výchozí hodnota je $10^{-6}$.

$\mathtt{PENAL}$ je hodnota pokutové funkce pro spojovací prvky všech typů. Výchozí hodnota je $10^6$.

Přiřazení /R TIMX STEP TSC/ v AS dávce se nepoužije. Vhodné je však aktivovat AV sadu s klíčem $\mathtt{KAPPR}=1$:

přiřazením v AS dávce:

Poznámka Každému zatěžovacímu stavu přísluší jeden záznam v souboru name.STR a name.TEM, který obsahuje stacionární teplotní pole.

U nelineární úlohy je nutné vyjádřit všechny veličiny (okrajové podmínky a materiálové vlastnosti) pro výsledné uzlové teploty, které však nejsou předem známy. Z tohoto důvodu se řešení koriguje modifikovanou, příp. akcelerovanou ($\mathtt{NSTEPX}\ge0$) Newton-Raphsonovou metodou. Kritériem konvergence je malá změna teplot ve dvou po sobě následujících iteracích a zároveň velikost rezidua, tedy $$\begin{array}{lll} \max|\mathbf{T}^{(i+1)}-\mathbf{T}^{(i)}| < \mathtt{EDIF} & \land & ||\operatorname{Res}\mathbf{T}^{(i)}|| < \mathtt{ERAL}\,||\mathbf{T}^{(i)}||. \end{array}$$

Pokud je konvergence pomalá, je možné sestavit novou matici soustavy, vypočtenou pro momentální aproximaci teplot. Tento postup však vyžaduje novou faktorizaci, která je časově velmi náročná. Parametr $\mathtt{NSAX}$ určuje počet postupných aproximací, po kterých se vytvoří nová matice soustavy, nedošlo-li doposud ke konvergenci.

Důležitým parametrem je klíč $\mathtt{KAPPR}$, kterým se spouští proces korekcí řešení. Pokud $\mathtt{KAPPR}=0$ nebo chybí AV dávka (nebyla přiřazena), kontrola konvergence se neprovádí a výpočet se ukončí po první iteraci. Následkem je stacionární lineární řešení s veličinami vyjádřenými pro výchozí teplotu.

Pomocí klíče $\mathtt{KOUT}$ lze sledovat průběh konvergence. Jestliže jsou potřebné jen výsledky, nastaví se $\mathtt{KOUT}=2$.

Poznámka
Při použití iterační metody (AV sada s $\mathtt{KAPPR}=1$) je nutné zadat výchozí aproximaci teplotního pole pomocí GV sady.