Řídicí parametry řešiče HDYN se zadávají v souboru name.iN:

KOUT je klíč metody řešení:
$=1$ metoda centrálních diferencí (podmínečně stabilní)

KOUT aktivuje výstup vektorů řešení do binárního souboru name.PLS, kterým pak v programu STR2/STR3 odpovídá pořadové číslo $\mathtt{ILC}$ (viz name.i5). Pokud byla úloha restartována s $\mathtt{KREST}=2$ (viz Posloupnost zatěžovacích stavů), soubor name.PLS se přepíše, tj. řešení z předchozího běhu se musí zpracovat před restartem. Číslo v závorce udává počet zapsaných vektorů řešení:
$=0$ … kontrola vstupních dat ($0$)
$=1$ … po každém zatěžovacím stavu ($\mathtt{NCYC}\cdot\mathtt{NLC}$)
$=2$ … po každém cyklu ($\mathtt{NCYC}$)
$=3$ … jen výsledné řešení ($1$)

NINT specifikuje dělení integračního intervalu a souvisí s přesností řešení. Doporučuje se zadat $\mathtt{NINT}=1$.

NGD je řád numerické integrace. $\mathtt{NGD}=1$ aktivuje jednobodovou integraci pro isoparametrické prvky. Je-li $\mathtt{NGD}=0$, použije se řád integrace $\mathtt{NG}$ přiřazený prvkům v souboru name.i1.

PENAL se zadává u kontaktních úloh a na jeho správné volbě závisí stabilita i přesnost řešení.

TSTEP je velikost integračního kroku.

BETA aktivuje speciální tvar Rayleighovy matice tlumení $\mathbf{C}=\beta\mathbf{M}$.

Počáteční podmínky se zadávají v souboru name.iN jednou z následujících dávek:

1) IC číslo sady T KQT R $[X_0]$ definuje počáteční vektor. Počet hodnot musí přesně odpovídat počtu stupňů volnosti sítě.

2) IC číslo sady T KQT I IREC přečte počáteční vektor z $\mathtt{IREC}$-tého záznamu v souboru name.SOL.

3) IC číslo sady T KQT R $X_0$ $Y_0$ $Z_0$ definuje konstantní počáteční vektor ve směru os globálního systému. Ve 2D úlohách se $Z_0$ nezapisuje. Klíč počátečních podmínek $\mathtt{KQT}=1$ specifikuje počáteční posunutí a $\mathtt{KQT}=2$ počáteční rychlost.

Poznámka
Pokud není IC dávka definována, automaticky se předpokládá, že jsou počáteční podmínky homogenní.