Pojmem veličina se v systému PMD rozumí množina fyzikálních dat, která se zadává formou vektoru $$[v_1,v_2,\dots,v_N].$$

Příkladem veličiny mohou být materiálové vlastnosti $[E,\alpha,\nu,\rho,\sigma_Y,Q_Y,\dot\varepsilon_c,\Phi].$

Veličiny mohou v systému PMD záviset na souřadnicích, času, teplotě a dalších proměnných (viz Funkční závislosti veličin a Seznam proměnných). Každá složka $v_n$ přitom může být nezávislou funkcí až čtyř proměnných, tj. $v_n=v_n(x_1,x_2,x_3,x_4).$

Veličina a její případná závislost se popisují sadou. Sada je uvedena dvěma klíčovými písmeny a identifikačním číslem, jež specifikují typ veličiny (viz Seznam veličin). Každá sada je dále označena rozlišovacím číslem, což umožňuje zavést několik popisů téže fyzikální veličiny, např. různých materiálových vlastností.

Veličiny se definují nezávisle na výpočtové síti. Teprve poté se přiřazují jednotlivým objektům, např. prvkům, plochám, atd. V přiřazení je nutné provést odkaz na typ veličiny XY (uvádí se jen první písmeno X) a číslo sady.