Materiálové vlastnosti pro úlohy vedení tepla jsou definovány dvěma veličinami:
V souboru name.i2
se nejprve definují všechny použité materiály pomocí sad:
Materiálové vlastnosti se přiřazují povinně v prvním zatěžovacím stavu a platí pro všechny zatěžovací stavy. Jako první se přiřadí jedna z definovaných sad (výchozí sada) celému tělesu:
Mají-li některé prvky jiné materiálové vlastnosti, než je popsáno výchozí sadou, přiřadí se jim další sady:
Poznámka
VAS
dávce se může vyskytovat více přiřazení materiálových vlastností jednomu prvku. V takovém případě se materiálové vlastnosti přepisují. Platí tedy jen poslední přiřazená sada.
Poznámka
Materiálové vlastnosti v úlohách vedení tepla mohou záviset na globálních souřadnicích x, y, z a teplotě T s využitím všech funkčních závislostí, viz Referenční příručka.
Uvažujme dva materiály s konstantními vlastnostmi λ1=2 W/mK, λ2=20 W/mK a ρ1c1=ρ2c2=3⋅106 J/m3K. Tepelná vodivost λ2 platí pro celé těleso, λ1 pro prvky 11 až 25.
… MP 1 T 1 V 2 3.0e6 MP 2 T 1 V 20 3.0e6 … AS 1 /M 2 /M 1 E 11:25 …
Uvažujme materiál s konstantní tepelnou vodivostí λ1=20 W/mK a s měrnou tepelnou kapacitou závisejícím na teplotě:
T [∘C] | 400 | 600 | 800 |
---|---|---|---|
ρc [J/m3K] | 4,10⋅106 | 4,3⋅106 | 4,6⋅106 |
Závislost popíšeme tabulkou (viz Referenční příručka), přičemž teplota má identifikační číslo 5 (viz Referenční příručka).
… IV 1 T 5 V 400 600 800 MP 1 T 1 I 1 V 3*20 V 4.1e6 4.3e6 4.6e6 …