Uvažujme změnu teploty celého tělesa nezávislou na souřadnicích.
Výchozí teplota (teplota okolí) je $T_o~[^\circ\text{C}]$, výsledná teplota (pracovní teplota) je $T_w~[^\circ\text{C}]$.
Teplotní rozdíl lze předepsat v libovolném zatěžovacím stavu.
V souboru name.i2 se teplotní rozdíl přiřadí celému tělesu:
přičemž význam $R_m$ viz Odstředivá síla.
Pro předpis teplot platí následující pravidla:
Teplotní rozdíl se vždy vztahuje k teplotě $T_o$. Není-li výchozí teplota (teplota okolí) definována, program dosadí $T_o=0~^\circ\text{C}$.
Jestliže je v jednom zatěžovacím stavu zadána změna $T_o\rightarrow T_w$ a současně je zadáno
nehomogenní teplotní pole pomocí
GV sady, má toto teplotní pole přednost a teplota $T_w$ přestává být definována. Teplotní rozdíl se však nadále vztahuje k $T_o$.
Materiálové vlastnosti pro výpočet matic tuhosti se určují pro výslednou teplotu (pracovní teplotu) určenou prvním zatěžovacím stavem. Tato teplota je buď výchozích $0~^\circ\text{C}$, nebo $T_w$, nebo teplota zadaná GV sadou.
Pokud je zadáno $T_o=T_w\ne0$, ať už s
GV sadou nebo bez, teplotní pole se
neuvažuje pro výpočet napětí, ale zapíše se do výstupního souboru
name.STR.