Tepelný tok na stěně prvku lze předepsat v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem T 4 nebo ve kterémkoliv dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T 14.
V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován.
V souboru name.iB se nejprve definuje vektor pomocí sady:
SV číslo sady T 4/14 V $\dot q$
a takto definovaná sada se následně přiřadí stěně vybraných prvků:
AS číslo zatěžovacího stavu /$\dots$ /S číslo sady E seznam čísel prvků S číslo stěny /$\dots$
přičemž $\dot q~[\text{W}/\text{m}^2]$ je tepelný tok.
Stěny a jejich lokální čísla jsou definovány pro isoparametrické prvky a prvky semi-loof, viz Referenční příručka. U 2D isoparametrických prvků se za stěnu prvku považuje jeho hrana, protože má nenulovou tloušťku (a tedy i plochu). Prvek semi-loof má pro teplotní výpočty definovány dvě stěny.
Složky vektoru mohou záviset na globálních souřadnicích $x,y,z$ s využitím všech funkčních závislostí, viz Referenční příručka.