Přestup tepla na hraně

Přestup tepla na hraně prvku lze předepsat v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem T 1 až 3 nebo v libovolném dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T 11 až 13. V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován.

V souboru name.iB se nejprve definuje vektor pomocí sady:

LV číslo sady T 1/11 V

$\alpha$

$T_o$ ; $\dot q=\alpha\left(T-T_o\right)$

nebo

LV číslo sady T 2/12 V

$c$

$T_o$ ; $\dot q=c\left(T^4-T_o^4\right)$

nebo

LV číslo sady T 3/13 V

$c_1$

$c_2$

$c_3$

$T_o$ ; $\dot q=c_1\left(T^{c_2}-T_o^{c_2}\right)^{c_3}$

a takto definovaná sada se následně přiřadí hraně vybraných prvků:

AS číslo zatěžovacího stavu /

$\dots$ /L číslo sady E seznam čísel prvků L číslo hrany /

$\dots$

přičemž

$T_o~[^\circ\text{C}]$ je teplota okolí,
$\alpha~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}]$ je součinitel přestupu tepla konvekcí,
$c~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}^4]$ je radiační konstanta,
$c_1~[\text{W}/\text{m}^2\text{K}^{c_2+c_3}]$ a $c_2,c_3~[1]$ jsou konstanty obecného přestupu tepla.

Rozměry veličin vyplývají z nenulové tloušťky prvku semi-loof (hrana má plošný rozměr). Hrany a jejich lokální čísla viz Referenční příručka.

Poznámka
Složky vektoru mohou záviset na globálních souřadnicích $x,y,z$ s využitím všech funkčních závislostí, viz Referenční příručka.