Koncentrovaný tepelný tok v uzlu lze předepsat v prvním zatěžovacím stavu s identifikátorem T 2 nebo v libovolném dalším zatěžovacím stavu s identifikátorem T 12.
V prvním případě platí předpis pro celý uvažovaný děj, v ostatních případech jen v tom zatěžovacím stavu, kde byl deklarován.
V souboru name.iB se nejprve definuje vektor pomocí sady:
NV číslo sady T 2/12 V $\dot q$
a takto definovaná sada se následně přiřadí vybraným uzlům:
AS číslo zatěžovacího stavu /$\dots$ /N číslo sady N seznam čísel uzlů /$\dots$
přičemž $\dot q~[\text{W}]$ je tepelný tok.